Sranda v práci II.

Pracovala jsem jako prodavačka ve Zvěráči. No bylo to náročný nicméně na jeden rozhovor, kterému sem se smála celá den a zároveň jsem z něj byla v šoku, ráda vzpomínám dodnes.

Do obchodu přijde dvojice mladých lidí. Před terárkama se začnou vykusovat (opravdu to musím nazvat takhle). Já jim dávám chvilku, ale v pravidlech máme psáno, že máme oslovit každého zákazníka. Tak se k nim přiblížím a ptám se:
Dobrý den, můžu Vám pomoci?
Slečna a chlapec: No mi tu koukáme na myši a některé mají pod ocáskama takové boule. To jsou nějak nemocný?
J: (Čumim jako puk) a pak odpovídám: Víte, to jsou samci.
Slečna a chlapec: Aha a nenápadně se ztratí.

Jednou jsem prodávala. A přišla ke mně slečna a ptá se na obojky pro psy, takové ty kožené a masivní. Velikost vyzkouší, tak že si ho dá ke krku. (Myslím si, ok. Má se svým psem si podobně silný krk.) Potom zaplatí. Požádá mě jestli jí odstřihnu cenovky. Slečna si obojek nasadí a na rozloučenou mi řekne, že v sexšopech a v obchodech pro metalisty jsou moc drahé.


Jednu dobu jsem pracoval jako pokladní v zoo. V létě to byla opravdu náročná práce, člověk si pomalu ani nestíhal odskočit, ale po letech na tu práci celkem ráda vzpomínám.

Třeba na toto:
N: Slečno, proč tu nemáte velká zvířata? Třeba hrocha?
J: Hrocha a kde by tu žil?
N: Tady ve vodě.
J: A co by tam jedl?
N: Ryby.
J: No to by nešlo, hroch je býložravec.